Taky se strašně neradi rozhodujete aneb "Máš raději maminku nebo tatínka?"

Některým z vás bude možná důvěrně známý ten pocit deziluze a napětí, když stojíte před plným regálem bot a nejste schopni si vybrat, které si koupíte.

Nebo i jen při čtení jídelního lístku. Dám si svíčkovou? Nebo radši salát? I polívku? Nebo ty těstoviny? Servírka se blíží, napětí narůstá a pak třeba plácnete něco, co jste nakonec ani pořádně nechtěli.

Jsou to banální situace. Stres, který při těchto volbách prožíváme je zdánlivě zcela neadekvátní důležitosti daného rozhodnutí. Přesto, ty nepříjemné pocity tu jsou a nikdo nám je neodpáře.

Ale proč vlastně je pro některé z nás rozhodování se tak stresující záležitost?

Když bychom se na to podívali optikou systemických konstelací, mohli bychom dojít k možná překvapujícímu, ale logickému závěru.

Jako děti jsme byli svými rodiči (připadně jedním z nich) postaveni před volbu typu "Máš raději maminku nebo tatínka?"

Někdy jsme se dostali do situace, kdy se nás rodič snažil získat na svou stranu. 

Ať už po dobrém:

"já tě mám nejradši na celém světě..."

"ode mě dostaneš, co budeš chtít..."

nebo po zlém: 

"maminka/tatínek tě nikdy neměl rád, podívej, jak je na tebe zlá/zlý..." 

"podívej, jak mi ubližuje, potřebuju tě, abys mě chránil..."

nebo zvlášť ohavným vydíráním "když budeš mluvit s tátou/mámou, tak já už tě nebudu mít rád/a".

Pro dítě si lze jen těžko představit horší situaci. Copak se lze rozhodnout mezi tatínkem a maminkou?

Ať už se dítě rozhodne jakkoli, vždycky strašně moc ztrácí - jednoho ze dvou lidí, které má na světě nejraději. Takové rozhodování je obrovský stres, který se nám může vracet v dospělosti při rozhodování i o celkem nepodstatných věcech. 

Najednou se nám při výběru nových šatů vrací stres, který jsme kdysi (a nejspíš opakovaně) prožívali, když po nás někdo chtěl, abychom se přiklonili na stranu maminky nebo tatínka.

Navíc jsme se jako děti většinou nerozhodovali podle toho, se kterým rodičem je nám lépe, ale podléhali jsme manipulacím, rozhodovali se pod vlivem strachu nebo s pocitem, že musíme jednoho z rodičů zachránit, protože se zdál slabší než ten druhý. Tak se často stává, že dítě se postaví na stranu toho, kdo s ním hraje hru a využívá ho proti tomu druhému nebo se snaží takto vyřešit svůj vlastní strach ze samoty.

Pokud jste něco takového zažili a cítíte, že vás to ovlivňuje doteď, pomůže vám začít vnímat, odkud vaše napětí při rozhodování pramení.

A jste-li rodiči, je dobré dát si velký pozor na to, abyste dokázali komunikovat s rodičem vašeho dítěte s respektem, ať už jsou vaše vztahy právě jakékoli a nikdy je nestavět před volbu mezi jedním z vás. Vždycky vás potřebuje oba. Chtít po dětech, aby se zapojovaly do našich rodičovských sporů, jim prostě ubližuje.

Ať se vaše děti nemusí nikdy rozhodovat, na čí straně budou bojovat proti svému vlastnímu rodiči.

Na základě zkušeností osobního poradce Vojtěcha Lusta napsala Barbora Zumotová