Žít pro druhého, ne pro sebe, je velké sobectví

14.06.2016 19:04

ŽÍT PRO DRUHÉHO, NE PRO SEBE, JE VELKÉ SOBECTVÍ.
Proč?
Protože je to obrovská zátěž. Naplnit život druhého je nesplnitelný úkol.

Ono to vypadá na první pohled velmi hezky - dám sebe sama někomu druhému a budu se starat o jeho dobro, aby mu nic nescházelo.
Můžete to slyšet od maminek, které si řeknou: "Na mě nezáleží, ale pro svoje děti chci to nejlepší. Aby se měly líp než já."

Proč to lidé dělají?
Protože neví, co by mohli udělat sami pro sebe, aby byli šťastní. Bojí se selhání a zklamání. Nechtějí se vystavit pocitu, že neumí naplnit svůj život.
Takže se chopí možnosti, která se jeví jako snazší a začnou se starat o život někoho jiného.
Tím se však na něj "pověsí" a chtějí, aby to byl on, kdo naplní jejich život. V podstatě říkají: "Buď naplněním mého života." 

Jenže nejen, že to nemůže přinést spokojenost jim samotným (tu můžeme najít jen sami v sobě), ale zatíží tím toho druhého.
Jestliže to takto udělá rodič ve vztahu k dítěti, tak mu paradoxně brání být šťastný.
1) Udržuje ho v závislosti na sobě a nebude ho chtít v dospělosti pustit. Je to přece zdroj jeho štěstí.
2) Svým příkladem ho nenaučí, jak být šťastný. Naučí ho jen, jak zapomenout na sebe a sloužit štěstí ostatních. Takže když takové dítě dospěje a má vlastní děti, tak odsune stranou svůj život a na první místo dá svoje děti. A tak tento vzorec chování přenáší dál na další generace.

Děti se od nás učí tím, že kopírují naše postoje, chování, mimiku, prostě všechno, co jim ukazujeme svým životem. Rozhodně ne tím, co jim říkáme, že mají dělat.

Takže chcete-li, aby Vaše děti byly šťastné, ukažte jim svým životem, jak se to dělá.
Já vím, že to není jednoduché a nejprve člověk musí uzdravit svoje zranění z dětství, ale výsledek je úžasný:
+ vy sami můžete být šťastní.
+ váš partner nebo partnerka si může oddechnout, protože už nečekáte, že vztah vás učiní šťastnými.
+ vaše děti se od vás naučí, jak být šťastné.
+ až vaše děti dospějí, tak je rádi pustíte do světa a necháte žít samostatně, protože je nepotřebujete ke svému štěstí.

To stojí za to, ne? 

 

Nedávno šel do kin film Teorie tygra. 
Velmi názorně uvidíte, jak takové páchání dobra může vést až k teroru vůči tomu druhému. I když si myslíme, že se tak nechováme, tak jsou situace, kdy si myslíme, že víme lépe, co je pro toho druhého dobré a už mu to cpeme a neuvědomujeme si, jak násilně se vlastně chováme. I já jsem se pak několikrát přistihla, jak tohle s těmi nejlepšími úmysly dělám. Rozhodně je ale lepší toho nechat a dát všem svým blízkým prostor, ať si žijí tak, jak to potřebují oni sami.
http://www.csfd.cz/film/411706-teorie-tygra/prehled/

Mějte se krásně
Bára Zumotová