Musíme pečovat o své rodiče?

Nakolik je třeba, abychom pečovali o své rodiče, je otázka, která nemívá jednoduchou odpověď.

Některé dospělé děti se jí vyloženě trápí nebo jsou péči o své rodiče vyčerpané. Když se tito lidé ptají, co s tím, vychází obvykle z přesvědčení, že o své rodiče se přece starat MUSÍ.

Často pomůže, když si to ujasníme na příkladu:

Představte si stádo, které putuje za potravou. Když některý jedinec ze stáda zeslábne a už nemůže dál, kdo ze stáda s ním zůstane?

Než si přečtete odpověď, zkuste se nad tím chvíli zamyslet sami.

Se zesláblým jedincem zůstane pouze mládě, které je na něm závislé a nemůže bez něj přežít. Všichni ostatní dospělí jedinci ze stáda budou pokračovat v cestě za potravou dál.

Na tomto jednoduchém příkladě si můžeme uvědomit, že naše péče o zestárlé nebo nemocné rodiče by pro nás neměla znamenat, že nám samotným zamezí žít.

Samozřejmě nenecháme svoje rodiče umřít, ale naše péče by měla být přiměřená jejich potřebám ne přáním. Ten rozdíl mezi potřebou a přáním je velmi důležitý. Neměli bychom se nechat tlačit do toho, že máme zajistit ještě konkrétní druh kompotu a místo jablek to měly být hrušky nebo že jsme měli přijet v pátek a ne až v sobotu, protože sám byl celý pátek smutný.

Váš vlastní život je důležitý a máte-li děti, pak i péče o ně by neměla být omezena péčí, kterou věnujete svým rodičům. Nejen fyzicky, ale i ve vaší mysli je potřeba mít priority správně srovnané.

Napsal: Vojtěch Lust

Upravila: Barbora Zumotová

Nejen tomuto tématu se budeme věnovat na semináři Rodiče a děti v říjnu 2014.